 |
Complaining about reviewing compilations doesn't help - I know. But I like to do it. It's never an easy task. Twelve tracks on this compilation 'Ressonus Net Vol. 1' and the only name I surely recognize is Kora Et Le Mechanix, who are from the Czech Republic, just like four others as well as the label. One is from The Netherlands, Mark Tamea (UK born however), but I never heard of him. The label sent me extensive notes on all of the artists, which is great. I learn that Farmacia from Argentinia has a track on the recently released 'Some Bizarre Double Album' (I liked the first one, from when was it, 1981 or so, so must check out. Makes note). For instance. There is lots and lots of carefully played music here. The cover bears a sticker saying 'ambient - glitch - experimental electronic music', which is very much true. Tamea has a great electro-acoustic, field recording piece, which forms a contrast to the somewhat heavy drones of Selectone, with cricket samples. Which forms a contrast with the dark drone only from Landschaft. The music pieces by themselves are pretty different from eachother, all however with certain limits of course - as outlined on the sticker. This makes this quite an enjoyable release, with however one objection too: none of the tracks really stood out of the rest. Maybe Gurun Gurun made the biggest impression with the sampled guitar strumming - it's the only one of which I'd say, let's have some more. I would want more of the rest - but wouldn't actively seek it. Also included are: Sunao Inami, Metheora, Strangelet, Alessandro Fiorin Damiani, Emdy and Stuzha. (FdW)
I’ve always loved compilations, especially those featuring relatively unknown acts. Prior to the digital age, compilations were one of the best ways to discover new music. The listener always knew that he or she would be lucky to find one or two tracks worth salvaging, and would then hopefully purchase full albums from the winning artists. Afterwards, compilations would either be recycled or filed away deep in the "Various Artists" section at the bottom of the bookcase. The new millennium has brought us a new way to experience compilations: the same great experience, but without the financial risk. Net Vol. 1 is an eclectic journey around the outer reaches of sound composition, with something for everybody, but with a high probability of turning some people off as well. But that’s okay; the purpose is still to match the artist with the listener, and those who investigate this collection with the ears of pioneers will probably be rewarded for their time. Please keep in mind that what I like, you may not; the point is that there is such variety here, it would be a shame for anyone to skip this hunting expedition.
Sunao Inami starts things off with the cavernous “Fish Print,” a deep-sea drone enhanced by buoy bells and barrel clanks. After two and a half minutes, industrial drums join the proceedings, paving the way for some very odd, anti-melodic synthesizer work. The next layer arrives less than two minutes later: a different, more electronically oriented percussion loop, mixed all the way up front. This sort of track seems a bit stranded, and needs to be heard in the context of a fuller composition. The rest of Inami’s work, while it tends toward the percussive, is more suitable for home listening than for dancing due to its experimental nature, which features many stops and starts, as well as stray abstract passages.
Farmacia’s “Sabanas (Live Only For Us)" begins crudely, with a male vocal sample intoning, “What the …” The sample is pressed, repressed, time-stretched and otherwise modulated as synthesizers gurgle randomly in the background like drunken Benders. While the noise genre does boast a host of visionary composers, this track does not make one want to seek out the rest of the artist’s work. I figured it was my duty to do so anyway, and I am happy to report that the Buenos Aires group does have many more substantial recordings in their discography, and is often much more accessible.
“In the Shell” fares much better, thanks to the Czech Republic’s Metheora. This time out, a different male sample (“Who is this?”) is bolstered by dark ambient drum beats, the big ones that sound like buildings falling. Patterns slowly emerge and form themselves into a coherent song as the piece meticulously turns its head. By the time the track ends, it has honored early haujobb. While haujobb’s later transmissions tended to be watered down, one hopes that a new act will pick up their flag, and Metheora may just be the one to do it. The group has been around for nearly a decade, and really deserves a look from a major label. Metheora, if you’re reading this, get this track to Alfa Matrix!
The quality continues with Station’s “Strangelet,” a less complex piece that nevertheless creates a frisson of mood with minimal effort. Otherworldly waves, seemingly little more than single chords pressed in succession, still manage to build tension. While this piece might work well in a movie such as “Sunshine,” like the Inami track it’s a bit wobbly alone. Still, the track is a lot better than the one that follows; Alessandro Fiorin Damini’s “Radioispirazione I” is little more than a collection of unevenly placed reverberating bursts, whose echoes operate like sonic pings.
“Interieur” is the extremely subdued entry from Kora et Le Mechanix, beginning outside the range of human hearing and gradually building to a quiet drone, dusted with recalcitrant percussion. The track is not as dark as its neighbors and slows the listening experience to a near-crawl. Mark Trimer doesn’t have to do much to re-engage us; his “Orgeo Crux” presents disjointed sonics reminiscent of the bug noises in the movie “Mimic.” We also hear the sound of someone walking on snow, a theme that will be repeated later on the Stuzha track, but with a richer accompaniment. The birds at the end remind us that the track is more of a field recording than a musical piece; but did he really have to shoot them?
Well, now at least the listener is awake again. A good thing, because a train is coming. Selectone’s “Amor Fati” is a wonderfully confusing jumble of sounds. A nice vinyl crackle pervades throughout, joined by the spinning noises and what sounds like a foghorn. Guessing the samples is just part of the fun in listening to this thick composition. Are those windshield wipers? Hail on a hot tin roof? Some enterprising radio station could have a hell of a contest with this piece. Selectone (who also hails from the Czech Republic) was Ressonus’ first signee, and his debut album is also available from the label.
“I am silver and exact; I have no preconceptions,” a woman intones at the beginning of Emdy’s “Mirror.” “Whatever I see I swallow immediately just as it is.” Oh, really? She goes on for another minute, then backs off to allow the sine waves and crackle to take center stage. The sample repeats itself during the last minute of the track. An interesting piece, but not much more, while “The True Path” is Landschaft’s nine-minute ambient entry, a lulling succession of undulations that did little for me, but might be the answer to someone else’s sleeping disorder.
Stuzha’s “Here Is No Life Without a Fire” is the track most listeners will want to hear. This is the first track from his downloadable Through the Snowfield EP, which I’ve been playing with undiminished appreciation all year. This Russian artist (who also records as _Algol_) has recorded a real masterpiece, combining field recordings with sullen, wintry tones to create the sonic equivalent of a 3D movie. The listener is tugged into the recording in such a way as to actually feel the cold. In this track, we hear a man lighting a match, the crackle of a fire, the howling wind outside, the stamping of feet, the rubbing of hands together. The full track on Stuzha’s EP is a minute longer, and draws us further into the panic-stricken world of the shivering protagonist. This is not, however, the best track on the EP, which leads me to believe that the compilers of Net Vol. 1 were often torn between choosing representative tracks and those which meshed better with the compilation’s other selections.
Closing track “3x3x3” is a live recording from Gurun Gurun, but you’d never know it, because there’s no audience noise. Instead, we hear conveyer belt whirrs, factory clinks, repetitive keyboard patterns and swatches of guitar feedback, a lovely way to conclude the sampler. At the end, it seems that someone’s gotten lodged in the jammer, because most of the sounds retreat suddenly, leaving only a few echoes. In the same way, parts of the compilation will echo in the heads of most listeners, who will be happily scurrying to their computers to investigate the full output of their new favorite discoveries.
Kompilace Net Vol.1 je třetím počinem českého labelu Ressonus a už její balení na vás dýchne sympatickou vůní malého obchůdku v zadní ulici, kam se rádi chodíte skrýt před supermarketovou kulturou. Do podomácku vyráběného obalu (což se ovšem automaticky nerovná neprofesionálního!) s netradičně řešeným bookletem umístil šéf Ressonu David Rambousek nosič s dvanácti skladbami projektů z celého světa. Poznávacím znakem obou zatím vydaných CD labelu byl neobvyklý elektroakustický ambient na hraně nervového zhroucení a do této škatulky spadá i většina skladeb z kompilace. Ať už na sebe necháte působit paranoidní výboje italských Farmacia nebo stoický tón britských Landschaft či Kora et le Mechanix nenápadně atakující ticho, vždy buďte připraveni stát se součástí hudebního procesu a investovat do pozorného poslechu. A je čemu naslouchat. Sibiřský projekt Stuzha vás v Here is No Life Without a Fire pozve k ohni a Alessandro Fiorin Damiani nechá rozehrát náhodu rádiových emisí. Příjemným zjištěním je také to, že české projekty (Selectone, Gurun Gurun, Strangelet, Metheora a Kora et le Mechanix) za kolegy ze zahraničí nezaostávají. Nicméně v této hudbě hranice nehrají žádnou roli. Ressonus Net Vol.1 je skvěle domyšlená kompilace, propracovaná do posledních detailů.
Po dvou dlouhohrajících deskách našinců Selectone a Sensus přichází label Davida Rambouska Ressonus s první profilovou kompilací. Ta představuje celou dvanáctku nezávisle elektronických projektů z domova i ze zahraničí. Z pěti domácích projektů se dostane na již známé Kora Et Le Mechanix, principála pod pláštíkem Selectone, atmosféričtější oddenek Tábora radosti Metheora, ale i začínající nadějě Strangelet a Gurun Gurun. Ze zahraničí na vás z výčtu žádné velké jméno sice nevypadne, přesto nemůžeme říci, že by se jednalo o materiál druhé jakosti. Spojovacím prvkem všech kompozic je ambient. Ať už v temně rytmickém podání (Sunao Inami), avantgardním kličkování (Farmacia), nebo v jemném meditativním ztišení (Tamea a vlastně většina souborů z druhé poloviny alba). Když šéf vydavatelství anoncoval silnou sestavu své první kompilace, měl rozhodně pravdu. Takový způsob objevování nových hudebních slastí si rozhodně nechám líbit.
David Rambousek chystá odvážné věci, které vycházejí na jeho vlastním labelu Ressonus. V malém tempu, ale co release, to perla. Jinak tomu není ani u prvního sampleru "Ressonus Net Vol. 1", který prezentuje experimentální a abstraktní elektroniku napříč celou planetou.
Pokaždé, když se vám dostane do rukou precizně udělané balení jakéhokoliv opusu labelu Ressonus, tak se vždy opakuje stejná situace: jste zvědaví. David Rambousek s vydáváním nikdy nespěchá a daný kus pustí do světa až ve chvíli, kdy ten důkladně dozraje. Pod labelovým číslem tři se skrývá vlastní kompilace "Ressonus Net Vol. 1". Jak samotný název napovídá, vznikla díky komunikaci na internetu. Sebraný materiál je poskládán z pestré nabídky a českou scénu doplňují hosté z dálek (Argentina, Japonsko).
Koncept výběru je patřičně ohlídán a balancuje na hraně abstrakce a hrubého experimentu s temným tuningem nálad. Dark ambient tu vedle glitche a elektro-akustiky nachází pevná pouta a každým poslechem se dostáváte až na dřeň hranic současné elektronické hudby. Domácí bojovníci z tohoto průzkumu vycházejí se vztyčenou hlavou, materiál je to však náročnější na poslech a chce to čas, než důkladně oceníte šedesát pět minut, které sampler nabízí.
Metheora (bokovka části Tábora radosti) nabízí hybnou mašinérii s prvky ebm, kterou svým rozletem atmosfér zkrotí Strangelet, jehož "Station" je jedním z vrcholů. Zajímavý krok do jiné sféry je nový track "Amor Fati", na němž Selectone ustupuje do ponuřejších odstínů oproti své desce "Unearthed". Audiovizuální Gurun Gurun (odreagování Tomáše Knoflíčka a Járy Tarnovského z Miou Miou) nikterak neztrácejí za touto dvojící dech a Kora Et Le Mechanix svým krátkým experimentem "Interieur" také neničí konzistenci celku.
Hosté z ciziny jsou vykutálení a dokáží i zaskočit. Sunao Inami a Farmacia uhranou říznými zvuky a samply, naopak Alessandro Fiorin Damiani po večerech rád zaznamenával odrazy a ruchy rádiových vln, což přetvořil v tikající symfonii. Mark Tamea rád přibaluje natočené naturalistické zvuky a jeho "The Orgeo Crux" je pak ve finále soundtrackem pro vražedného maniaka. "Ressonus Net Vol. 1" nabízí více takových okrajových poloh, bádání totiž nekončí po prvním poslechu.
Label Ressonus neustoupil z nastolené kvality. Jeho první kompilát sklízí vavříny v momentu, kdy rozluštíte celou tajenku ukrytou v této dračí sluji.
Hluboký segment. Žádné podzemí, nýbrž ambient jako geometrická geologie se zvláštní zálibou ve strachu, občas humanoid a někdy i člověk, byť neživý.
Sunao Inami vám bude blízký, pokud máte rádi Kubrickovu horrorovou metafyziku, až svlíknete trojnásobnou husí kůži jako nedomrlej had, oblaží vás živá voda noise. Farmacia má poměrně daleko k lékárenskému průmyslu humánně testovaného šméčka, jedině že se rádi pohybujete na hranách realit, týráte se a dělají vám dobře Cronenbergovy bouračky. Metheora, jak už název napovídá, se pohybuje kosmickým prostorem podivně zechovaným, jako by říkala: i vesmír je jen umělou laboratoří v budově nikoho. Francouzský pop-naučná kinema Mikrokosmos je ukolébavkou pro dospělé, tady jde o druhou stranu prožívání. Lze nahmátnout industriální beat a pohovořit s duchy, in the shell.
Brněnský Strangelet je zdánlivě mimo čas a prostor, mechanická zvěř a plíživé nebezpečí v Tarkovského krajině za zenitem. Alessandro Fiorin Damiani z apeninské kozačky je pomalý a obezřetný, každý krok musí znít a cesta do záhuby je z těch širokých. Pouze obklopeni tichem oceníme každý zvuk a tón, který má najednou stejné epické a emotivní možnosti jako sága pocená dekádu. Ještě dále kráčí další tuzemský zástupce, formace Kora et le mechanix v tracku Interieur. Tónů je méně, ba i ticha, jsou tu echa a doznívání, měření prostoru zvukem a velké území pro představivost.
Naturalizovaný Holanďan Mark Tamea se pohybuje na podzimním poli elektro-akustického experimentování. Prostupování světů, tajemné umělé zvuky a kročeje křovím, křik ptáků a závěrečná střelba, naděje umírá předposlední. Jako velká voda vstupuje do dramaturgie desky její snovač, Selectone aka David Rambousek. Skladba Amor Fati bloumá v temných a hlasivých vodách ambientu, kráska obzoru a zvíře pustiny, pohlcované hlukem neznámým. To řecký hudebník Anastasios Kokkinidis se pod pseudonymem Emdy prezentuje kusem, který navozuje představu živé kapely nebo spíše živé instalace s ženským vokálem, industriálním náčiním a elektronickým motorem.
Britský Landschaft vytyčuje ideu „věčného návratu“ a vznikání života na půdě spálené válkou. Na devítiminutové ploše se nalézá nepatrně se vyvíjející táhlý souzvuk, který představuje spíš day after než genezi čehokoli. Krokem do života je ruský projekt Stuzha (v překladu „tuhá zima“), zahřívající sběrem sibiřských terénních nahrávek v kombinaci s elektrickými nástroji i elektronikou. Oheň hoří a tma se roztápí. Závěr obstarávají domácí Gurun Gurun, projekt hudebníků z kapely Miou Miou. Vskutku blaživá záležitost ordinující i kytary může vyvolat dojem elektro-folku, ovšem pomalu se vkrádající noisové vlny k mikrofonu nikoho nepustí.
Ambientní bohosloví pro vícehlas, to je Ressonus Net Vol.1, mimořádně vyrovnaná a semknutá koalice pomezních elektronik, zkoumajících hranice stylové, i hudební. Kompilace, která ani nepatří do našeho tuzem-světa, vlastně tady ani není, nikdo o ní neví, jen ten, kdo není...
Ressonus vyvrhl třetí lis a ten mimojiné korunuje linii originálních digipacků. Ressonus aka Selectone aka D.R., zvukový experimentátor, a taky grafik a špinavý dyzajnér. Kombinuje papír, samolepku, abstraktní sítotisk a průsvitnou slídu, čistý digitální font, šest barevných variací a haptické pokochání. Některé věci musí pokračovat...