Recenze
Druhý počin českého labelu Ressonus Davida Rambouska nabízí debutové album producenta, který si říká Sensus. Jeho Humanomaly představuje ponor do krajiny temného ambientu, kde vládnou nelidské zvuky vytvářené lidmi. Zdeformované záznamy politických proslovů se proplétají se samply z kreslených filmů a klapot bot pochodujících vojáků vytváří zlověstný rytmus. I zprofanované záznamy modlících se tibetských mnichů zní poskládané do několika vrstev pořádně děsivě. Spojujícím tématem deseti koláží je fascinace (či snad strach) z překračování hranice mezi lidským a odlidštěným. Studie zrůdného postčlověka masových ideologií či jen krize v mezní hranici ale nejsou nikdy explicitní, jsou spíše tušené a zbavené trapnosti černobílých soudů. Škoda, že Sensus kromě všemožných field recordings občas využije i kláves (Planeteater), a rozbije tak soudržnost špinavých ruchů a hlomozů. I tak je Humanomaly pozoruhodný počin, v domácích poměrech výjimečný. Navíc černou krabičku, vydanou v limitované edici 75 kusů s ručně vyrobeným bookletem a připomínající magický artefakt pro zasvěcení do nějaké tajné vědy, stojí za to mít doma.
Karel Veselý, His Voice
"Poslouchám nejen hudbu, ale i zvuky které mě obklopují". Tahle věta je pro druhou desku vycházející na českém labelu Ressonus natolik určující, že by stejně dobře posloužila jako její motto. Radek Charvát se prezentuje jako člověk, který podobně jako zakladatel značky David Rambousek cítí potřebu se hudbou vyjadřovat – tedy nikoliv pouze hudbu produkovat ve snaze napodobit svoje zahraniční vzory, tak jak je tomu v naší kotlině zvykem.
Název desky rozkódovává její základní poselství a snahu, která je přítomna v pozadí za zvuky - slovní hříčka Humanomaly spojuje "humanity" a "anomaly" a naznačuje tak "hrůznosti, kterých se jako lidstvo dopouštíme sami na sobě či na jiných organismech". V pečlivě vypraveném digipacku (důraz na vizuální a materiální podobu releasů je vůbec jedním z poznávacích znamení Ressonusu – je to snad jejich odpověď na nelegálně stahované mp3?) začíná ona hrůzná stopa, která pokračuje skrze desetiskladbovou industriální houštinu. Kořeny hudby jsou zachyceny v podobě častého použití field recordings, found sounds, různých samplů a jinak pokroucených zvuků; tak jako jsou různorodé výchozí zvukové prostory, promítá se různorodost ve finální podobě skladeb.
Během poslechu nervózního těkání a zdánlivě nesourodého materiálu může posluchač nabýt zásadní nejistoty: nedostane se Sensus za onu hranici, kde se osvěžující pestrost mění ve zvukovou asambláž vzájemně nesouvisejících zvuků? Charvát tuhle nejistotu vyvrací skutečně vyváženou podobou hudby a co víc – na posluchačské nejistotě staví samotnou atmosféru Humanomaly a tím ji převrací do něčeho pozitivního.
Poté nastává neobvyklá situace vzácně vyvážené desky, která by podle zdravého rozumu vůbec vyvážena být neměla – jak si vysvětlit interakci vojenského pochodu přecházejícího v zasmyčkovaný kašel, ozvěnu kovového drum´n´bass ve skladbě Planeteater nebo paranoidní šepot v albové zavíračce Zavři mi oči? Jako obligátní setkání žehličky a deštníku na operačním stole? Rozdíl ale je, že tohle funguje, je to neznámé, zatím ještě nezařazené, neprozkoumané. A tím vzrušující.
Zákulisní šepoty (a výzva na oficiálních stránkách vydavatelství) oznamují, že přístí release bude kompilací toho nejzajímavějšího z české ambietně-experimentální scény. Příležitost poslat svoji práci má každý, což je kromě důkazu DIY přístupu labelu taky příslib do budoucna. Ressonus člověku pomáhá věřit, že podobně talentovaných umělců jako Sensus je u nás spousta.
Jiří M. Špičák, Newmusic.cz
Při ročním bilancování novinek na domácí hudební scéně mě přepadla skepse z kontinuálně se snižující laťky mainstreamové tvorby (kam až lze klesnout?). Naštěstí je vykompenzoval mírný optimismus stále aktivnějšího undergroundu, jenž přinesl řadu pozoruhodných desek. Jednou z nich je i druhé album labelu Ressonus Davida Rambouska, které si vzal na starost Radek Charvát, solitér z Chebu nechávající se titulovat Sensus. Jeho debut HUMANOMALY (Ressonus, 2007, 49:46) je vcelku úspěšným pokusem propojit hlukový underground s okrajovými odnožemi taneční scény. Dark ambient, industrial, illbient i pochroumaný breakcore vydávají svědectví o nahromaděné skepsi ze současného světa (války, nábožeský fanatismus, zhoršující se životní prostředí). A to vše pouze v instrumentální podobě, s drobným použitím samplovaných nápověd. Na nováčka nahrávka překvapí velmi propracovanými aranžemi, čitelným zvukem a minimálně na domácí poměry osobitým a suverénním podáním. K dobru musíme též přičíst originálně zpracovaný papírový obal a upozornit na přísně limitovanou sérii, která může pomalému zájemci překazit radost z plánovaného poslechu Charvátovy hudby.
Apokalypsa a halucinogenní zkušenost
"Humanomaly" je odvážným počinem. Projekt Sensus na něm prezentuje svou vizi současného a hrůzného světa. Během poslechu vám bude naskakovat husí kůže a budete se ponořovat po negativně nabité spirále ruchů do nitra depresivních nálad. Zároveň to je zhudebněná tragédie obyvatelstva Země.
Shodou okolností jsem nedávno četl román "Malevil" od Roberta Merleho. Kniha vypráví příběh skupinky lidí, kteří přežijí třesk atomové bomby. Kdysi plodná krajina se promění v ohněm poničenou planinu bez života. Jde o holé přežití, hlavní hrdinové musejí odolávat různým nástrahám, obejít se bez výdobytků moderní civilizace, ochraňují skromné zásoby potravin. Zhruba v době, kdy jsem četl řádky o dni D, o výbuchu a následné zkáze, se poprvé v mém přehrávači roztočilo cédéčko projektu Sensus pojmenované "Humanomaly". Rázem vše dostalo novou úroveň, kniha jako by našla svůj imaginární soundtrack.
Radek Charvát se při natáčení alba zaměřil na použití ruchů a zvukových smyček. Ty věrohodně poskládal za sebe a z každého střípku je patrné, co chtěl autor vzkázat. Pochod vojáků zakončený zvukovým signálem přístroje zaznamenávajícího funkci srdce v závěru "Stupid Soldiers" oznámí klinickou smrt. V mnoha chvílích vám během poslechu proběhne tělem mráz a husí kůže. "Humanomaly" je reflexí nástrah a síly, které má tvor na nejvyšším vývojovém stupni možnost použít; stačí vyvolat malý konflikt a odveta může být mnohonásobně krutější.
Debut Sensusu není postaven pouze na noisových rovinách, v některých pasážích je tato scenérie doplněna o zhudebněné doplňky. V úvodu "Sunset Forever" překvapí preludium postavené na náznaku vzletnosti melodií Jarreho. Někdy se naopak do popředí dostanou uhrančivé minimalistické výstupy ze sampleru nebo děj naruší krátkodobě výrazný beat na pomezí této skulptury. "Humanomaly" je ponurý experiment s elektronickým nádechem, jehož výstup pomalým tempem utahuje smyčku špatného konce civilizační expanze. Konec v podobě chmurného chorálu "Mad About The Number Of Gods" s drnčivými údery zvonů a drama o odloučení "Zavři mi oči" vás nenechá na pochybách, že takovýto opus je odvážné vydat.
Originální balení počinu toto vše povyšuje na vzácný artefakt, který na první poslech není snadno uchopitelný a každý si musí najít svou cestu jeho vstřebání. "Humanomaly" je zvukově neohraničený zámek a ten se dá odemknout pouze klíčem hrůzností, jež denně plní stránky novin.
„nic jim z lidského nezbylo těla, ztratili též svůj hlas. jenom mysl jim zůstala, pevná, klející nad zkázou.“
Album Humanomaly není bezútěšné, drtivé či ničivé. Zkoumá, tak jak by počiny z experimentální scény měly, útočí a spočívá, je lidské i chladně počítačové. Ztratili možná svůj hlas, tam kdesi v úžlabinách nad roklí, tam kde se nebesa už jen klenou, ale mysl trvá a řád není podroben slovům. Sensus.
Ressonus dává do oběhu druhý výlisek a oživuje naši poněkud poklidnou experimentálně elektronickou scénu. Poté, co se odehrál první ročník Spermu a label Muteme ustájil několik uskupení, je tu ticho po pěšině. I když Mateřídouška vystupuje s novým programem, Ježíš táhne s Peťo Tázokem a Sporto staví most mezi zaryté hledače a diskofily. Jistě, je tu toho víc, ale před dvěma lety se zdálo, že boom přišel a jen tak neskončí.
Sensus se v tomto kontextu hlásí o slovo více než hlasitě. Přesvědčivý debut Humanomaly vám vyrazí dech, říká kašli na city a poslouchej tlukot svého transplantovaného srdce, stroj není strom a bůh je mašina. Stylově pestrá deska je rozkročená od příjemně mutovaného drum´n´bass (Planeteater dá vzpomenout na někdejší Liquid Harmony) přes filmové plochy soundtracku a biosférické chvění (Death And Silence) až k postindustriálním názvukům nebo ambientnímu bezčasí.
Nespornou předností je časté používání všedních zvuků i samplované hledačství, celkově jako by deska byla dílem filmového zvukaře. Nejen to. Humanomaly se nebojí nečekaných a vtipných pasáží (smyčkovaný kašel, sólo ponocného trubky, kankánová melodie zašlapaná do pozadí), stejně jako nelibých, apokalyptických a strašidelných úseků. Sensus dovede skladbu vystavět nejen jako přímočarý, sourodý kus, ale vrství odlišné v rámci jediného dlouhého songu, aniž by rozbil jeho smysl nebo vařil z vody (Stupid Soldiers).
Elektronika je tu jako vodní živel, přízračná podmořská krajina, slyším cikády i noční ptáky, je tu i horrorová atmosféra, tikot stroje, EKG je spřažením monitoru a člověka, jejich pulz splývá. Religiozní přídech je věc trvalá a chór střídá šamanská repetice, zimní rolničky mizí pod nánosem domorodých sborů a všude je tma, ta tmoucí. Kde je místo pro varhany a kostelní zvon, tam číhá smrt a čas je cyklický. Máš strach?
maxim horovic, Freemusic / diycore.net
Je tomu zhruba rok, co jsem zde psala o albu Unearthed od českého tvůrce jménem Selectone. David Rambousek neboli Selectone, jakožto i majitel značky Ressonus, na které album vyšlo, tehdy vyprávěl o své tvorbě a začínajícím labelu. Že neusnul na vavřínech dokazuje právě teď dalším počinem, který Ressonus vydává. Album se jmenuje Humanomaly a na svědomí ho má Sensus. Pro mě dosud na hudebním poli neznámé jméno. Cédéčko vyšlo opět v limitované serii a to přesně sedmdesát pět kusů. Oděno je do celkem jednoduchého, ale nápaditého papírového obalu ruční výroby. Nekolik listů s abstraktními obrazy a texty je v levém horním rohu svázáno tak, aby se jimi dalo listovat. Jistě je to zajímavý nápad, ovšem praktické mi to už tolik nepřijde. Listování je nepohodlné a velmi těžko se stránka plně rozevře, aniž by se obal nepoškodil. Tolik k balení, o kterém se běžně tolik nerozepisuji. Možná také proto, že ne každý se mu tolik věnuje. Lidské anomálie jsou ale dílko konceptuální a pojaté v širším kontextu, takže není divu, že vzbuzují jisté emoce už při prvním fyzickém kontaktu s nosičem. Vlastně celé album je o emocích, i když třeba track číslo čtyři se jmenuje Kašlu na city.
Dohromady máme k poslechu deset experimentálních zvukových koláží. Obsahují digitální i analogové zvuky, outdoor nahrávky, zvuky akustických nástrojů, lidský hlas a těžko říct co všechno dalšího. Někdy s konkrétní rytmikou, jindy rozsekané na kusy. Někdy uchu lahodící, jindy pošramocené a dotěrné. Žánrově se album velmi těžko zařazuje a ani psát o něm není lehké. A nebo naopak. Jde o tak abstraktní a neuchopitelnou nahrávku, že by se o ní dalo rozepsat na několik stran. Velmi intenzivně popsat všechny ty pocity a emoce, jež vzbuzuje. Protože to je ale hodně individuální a záleží jen na stavu vaší psyché, jak si to celé vyložíte, nebudu se tímhle směrem vůbec pouštět. Obecně by se dalo říct, že se jedná o zvukové koláže bez hranic. Osobní hudební vyjádření kohosi.
Podle samotného tvůrce Radka Charváta jde o jakýsi pokus vzbudiť v lidech zájem o téma člověka jako parazita a škůdce. Přimět ho k zamyšlení nad sebou samým v kontextu celé naší planety, pokud tomu dobře rozumím. Jestli je to tak a výsledek má mít na posluchače opravdu tento dopad, pak je škoda, že Humanomaly neobsahuje také vizuální ztrvárnění. Není pochyb o tom, že když CD posloucháte ve sluchátkách se zavřenýma očima, máte o vizuál postaráno, ale předsijen... Síla multimédií je myslím vzhledem k rychlosti doby více a více účinná. Shrnutě řečeno. Humanomaly je o nás, o lidech a stojí za poslech. Nečekejte však zábavičku. Tohle CD není na běžné poslouchání a moc legrace si s ním taky neužijete. Je v něm naléhavost a sdělení. Citlivější se můžou i vyděsit, místy je zvuk opravdu strašidelný. Nejde ale o žádné bubáky z hororu. To jsme prý jen my lidé.
Radek Charvát se po intimním albu Innerspace rozhodl zúčtovat s problémy současného světa a předkládá nám několik otázek o povaze člověka a jeho místě na Zemi. Idea desky i muzikální obsah souzní v harmonickém vztahu, přesto si myslím, že by se jednotlivé kompozice spíše hodily jako doprovod k nějakému obrazově strhujícímu dokumentu. I přesto si další počin českého vydavatelství Ressonus zaslouží uznání.
XMAG, Nexis, #98
Damn the packaging is really rad, simple but really classy: tip of hat to this Czech label for having assembled it and having demonstrated again you can do an interesting packaging also without big amounts of money. Since it would be stupid to limit yourself judging a book just by the cover, let’s speak about the music. For what concern what I’ve heard I’ve a split sensation since it’s well done and interesting, sure, but not always focused. This cd features a weird bland of industrial electronic music, samples coming from movies (or sort of) and various mixed influences. The final result is quite strange, I mean it reminded me of some forgotten bands from the late eighties early nineties like Matanza/T.I.T., Nightmare Lodge or some other classics on label such as like Minus Habens but just a bit re-actualized according to a more modern aesthetics. Sensus offers with the apocalyptic cocktail many of you may appreciate and he works with cyclical loops following some industrial clichés but he’s also a strange rhythmical edge to complicate the whole thing. A work with ups and downs.
Confezione realizzata a mano (e si badi bene che non è una di quelle chincaglierie inutilizzabili tipo box in porcellana con foto delle vacanze incluse, ma un curatissimo digipack in cartone e acetato) per il ceco Sensus, accasato presso la Ressonus Records, che decolla mettendo in prima linea la qualità grafica. Limitato a settantacinque copie numerate e create a mano (si spera che la famiglia del nostro non sia abbastanza numerosa da acquistare l’intero stock), questo “Humanomaly” è un distillato di elettronica sperimentale che accarezza in dieci tracce una buona parte delle micro-correnti in cui il settore si è frammentato negli ultimi anni. Il disco funziona egregiamente quando viene lasciato andare al buio nella sua completezza: un’apertura affidata ad una “Sunset Forever” che appoggia un drumming distante a partiture e sampling scuri, per poi spostare il focus sui riverberi più concreti di “Stupid Soldiers” e “Dishumanization”. La matrice concreta rimane il leitmotiv dell’album, un peccato che Sensus non metta maggiore enfasi sul ritmo come sperimentato nella prima traccia, ma il disco rimane gradevole e – seppure non certo innovativo – scorre senza diventare vittima dello skip. Serve una maggiore personalità, ma le capacità ci sono e sono ben evidenti.
[ back... ]
Humanomaly, to je dotyk chladivé oceli, datový tok šlehajících plamenů, krev, popel a zmrzlá hlína.
